Proměna akademického publikovaní a prostředí pod vlivem nástrojů a aktérů generativní umělé inteligence
Zdeněk Smutný (Vysoká škola ekonomická v Praze, CZ; University of Ljubljana, SI)
Nástroje a aktéři generativní umělé inteligence (GenAI) přetvářejí informační společnost do nové podoby a budují nový vztah mezi člověkem a technikou. V oblasti terciárního vzdělávání směřujeme k personalizované výuce s využitím umělých aktérů, kteří nejprve přímou výuku učitele doplní a později ji do značné míry nahradí (Karpouzis et al., 2024; Guettala et al., 2024). Další slibnou oblastí s velkým potenciálem jsou internetové nemocnice (Zhang et al., 2024), které již nyní díky technologiím postaveným na umělé inteligenci zajišťují základní online lékařskou konzultaci, elektronické recepty, dodávku léků nebo předdiagnostické třídění pacientů, čímž posilují dostupnost lékařské péče a usnadňují lékařům administrativu. Zároveň se také objevují informované scénářové odhady o možných alternativách vývoje naší společnosti na pozadí budování nového vztahu a propojení mezi lidmi a umělými aktéry (Kokotajlo et al., 2025). V této souvislosti se mluví zejména o akcelerační povaze kapitalismu a konfliktní mezinárodní situaci, jež mohou urychlit masivní zapojení umělých aktérů v rozličných oblastech včetně výzkumu a vývoje. Uvedené zvyšování zapojení umělých aktérů není možné bez snižování problémů, které jsou s nimi spojené. Ty zahrnují např. halucinace, sledování nezamýšlených cílů nebo zastávání určitých hodnot (Špecián, 2025). Technologický a vědecký rozvoj postavený na práci umělých aktérů by mohl časem směřovat za hranici lidského chápání (Kokotajlo et al., 2025). V tomto příspěvku však tak dalece spekulativní nebudeme. Přidržíme se současného stavu a trendů, které lze pozorovat ve světě a zejména v akademické komunitě.
Tento příspěvek má za cíl prezentovat, jak GenAI nástroje na jedné straně pomáhají akademikům, respektive výzkumníkům při přípravě publikací, ale také jak na druhé straně přetváří zavedený řád a přístupy k akademickému publikování. Na vybraných příkladech tedy nejprve představíme, jak GenAI nástroje podporují a mění práci výzkumníků v kontextu mezinárodního akademického publikování a šíření vědeckých výstupů. Dále uvedeme negativní konsekvence jako jsou generované odborné publikace včetně knižních monografií, které dále akcelerují publikování stále nových textů. To vše na pozadí nekalých praktik některých akademiků a výzkumníků, jakými jsou v současnosti často zmiňované „research paper mills“, a s tím často spojené přímé či nepřímé kupování autorských pozic v odborných publikacích. Tyto nekalé praktiky vedou a také do budoucna dále povedou k masivním retrakcím již vydaných článků (Van Noorden, 2023; Lendvai & Sasvári, 2025). Na závěr příspěvku se zaměříme na diskuzi dopadů uvedených změn na terciální školství, akademické publikování a provádění výzkumné práce.
Zdeněk Smutný je docentem na Vysoké škole ekonomické v Praze a višji znanstveni sodelavec [~ mimořádný výzkumný profesor] na Lublaňské univerzitě. Jeho současné akademické zaměření zahrnuje sociální informatiku, inteligentní dopravní systémy a rozvoj metodologie informatiky. Je šéfredaktorem časopisu Acta Informatica Pragensia.
Zdeněk Smutný (Vysoká škola ekonomická v Praze, CZ; University of Ljubljana, SI)
Nástroje a aktéři generativní umělé inteligence (GenAI) přetvářejí informační společnost do nové podoby a budují nový vztah mezi člověkem a technikou. V oblasti terciárního vzdělávání směřujeme k personalizované výuce s využitím umělých aktérů, kteří nejprve přímou výuku učitele doplní a později ji do značné míry nahradí (Karpouzis et al., 2024; Guettala et al., 2024). Další slibnou oblastí s velkým potenciálem jsou internetové nemocnice (Zhang et al., 2024), které již nyní díky technologiím postaveným na umělé inteligenci zajišťují základní online lékařskou konzultaci, elektronické recepty, dodávku léků nebo předdiagnostické třídění pacientů, čímž posilují dostupnost lékařské péče a usnadňují lékařům administrativu. Zároveň se také objevují informované scénářové odhady o možných alternativách vývoje naší společnosti na pozadí budování nového vztahu a propojení mezi lidmi a umělými aktéry (Kokotajlo et al., 2025). V této souvislosti se mluví zejména o akcelerační povaze kapitalismu a konfliktní mezinárodní situaci, jež mohou urychlit masivní zapojení umělých aktérů v rozličných oblastech včetně výzkumu a vývoje. Uvedené zvyšování zapojení umělých aktérů není možné bez snižování problémů, které jsou s nimi spojené. Ty zahrnují např. halucinace, sledování nezamýšlených cílů nebo zastávání určitých hodnot (Špecián, 2025). Technologický a vědecký rozvoj postavený na práci umělých aktérů by mohl časem směřovat za hranici lidského chápání (Kokotajlo et al., 2025). V tomto příspěvku však tak dalece spekulativní nebudeme. Přidržíme se současného stavu a trendů, které lze pozorovat ve světě a zejména v akademické komunitě.
Tento příspěvek má za cíl prezentovat, jak GenAI nástroje na jedné straně pomáhají akademikům, respektive výzkumníkům při přípravě publikací, ale také jak na druhé straně přetváří zavedený řád a přístupy k akademickému publikování. Na vybraných příkladech tedy nejprve představíme, jak GenAI nástroje podporují a mění práci výzkumníků v kontextu mezinárodního akademického publikování a šíření vědeckých výstupů. Dále uvedeme negativní konsekvence jako jsou generované odborné publikace včetně knižních monografií, které dále akcelerují publikování stále nových textů. To vše na pozadí nekalých praktik některých akademiků a výzkumníků, jakými jsou v současnosti často zmiňované „research paper mills“, a s tím často spojené přímé či nepřímé kupování autorských pozic v odborných publikacích. Tyto nekalé praktiky vedou a také do budoucna dále povedou k masivním retrakcím již vydaných článků (Van Noorden, 2023; Lendvai & Sasvári, 2025). Na závěr příspěvku se zaměříme na diskuzi dopadů uvedených změn na terciální školství, akademické publikování a provádění výzkumné práce.
Zdeněk Smutný je docentem na Vysoké škole ekonomické v Praze a višji znanstveni sodelavec [~ mimořádný výzkumný profesor] na Lublaňské univerzitě. Jeho současné akademické zaměření zahrnuje sociální informatiku, inteligentní dopravní systémy a rozvoj metodologie informatiky. Je šéfredaktorem časopisu Acta Informatica Pragensia.
