Kreativita a AI: mezi (neo)romantismem a (post)osvícenectvím
Michal Černý
Rozvoj systémů využívající generativní umělou inteligenci vytváří příležitost pro transformacemi činností, které ve svém jádru mají práci s informacemi – od nových přístupů ve vědě, až po proměny marketingu či knihoven. Jsme stavěni před otázku, zda tyto systémy jsou kreativní, respektive jakým způsobem mohou člověku pomoci s kreativními činnostmi v oblasti vědy a umění. Příspěvek se snaží analyzovat přístupy a práce studujících na Masarykově univerzitě, kteří se s tímto tématem v několik kurzech setkali. Na základě analýzy dostupných dat se ukazuje, že studující: 1) vnímají AI jako nástroj pro podporu kreativity, věří, že jim umožní být kreativnějšími, 2) vidí potenciál generativní AI v procesu inovací; 3) se cítí být kompetentní na úrovni práci s nástroji v oblasti využití AI. Přesto část z nich spatřuje těžiště svého kreativního prostoru mimo pole technologií, v poli návratu k tradičnějším formám práce s informacemi, v určitém zpomalení a příklonu k vlastním emocím a prožívání. Příspěvek analyzuje ambivalenci tohoto tematického pole, v němž na jedné straně je zřetelný potenciál k inovacím a kreativitě, na straně druhé přesvědčení části studujících, že se takového procesu práce s informacemi účastnit nechtějí, neboť touží více po (neo)romantismu než po životě v (post) osvícenectví. Jaká je role knihoven v takové společnosti?
Rozvoj systémů využívající generativní umělou inteligenci vytváří příležitost pro transformacemi činností, které ve svém jádru mají práci s informacemi – od nových přístupů ve vědě, až po proměny marketingu či knihoven. Jsme stavěni před otázku, zda tyto systémy jsou kreativní, respektive jakým způsobem mohou člověku pomoci s kreativními činnostmi v oblasti vědy a umění. Příspěvek se snaží analyzovat přístupy a práce studujících na Masarykově univerzitě, kteří se s tímto tématem v několik kurzech setkali. Na základě analýzy dostupných dat se ukazuje, že studující: 1) vnímají AI jako nástroj pro podporu kreativity, věří, že jim umožní být kreativnějšími, 2) vidí potenciál generativní AI v procesu inovací; 3) se cítí být kompetentní na úrovni práci s nástroji v oblasti využití AI. Přesto část z nich spatřuje těžiště svého kreativního prostoru mimo pole technologií, v poli návratu k tradičnějším formám práce s informacemi, v určitém zpomalení a příklonu k vlastním emocím a prožívání. Příspěvek analyzuje ambivalenci tohoto tematického pole, v němž na jedné straně je zřetelný potenciál k inovacím a kreativitě, na straně druhé přesvědčení části studujících, že se takového procesu práce s informacemi účastnit nechtějí, neboť touží více po (neo)romantismu než po životě v (post) osvícenectví. Jaká je role knihoven v takové společnosti?
